O nás
Rodina Bartoňů z Dobenína
Co o Bartoňových možná nevíte...
-
roku 1912 se stali posledním českým šlechtickým rodem jmenovaným císařem Františkem Josefem I. (v roce 1919 bylo používání šlechtických titulů zákonem zakázáno)
-
věnovali se mecenášství a podporovali např. dostavbu katedrály sv. Víta ve 20. letech 20. století, ve které je po nich pojmenována jedna z bočních kaplí (zasvěcena sv. Anežce České)
-
pan Josef Marian Bartoň-Dobenín (restituent, otec majitele zámku) má od 16-ti let amatérský pilotní průkaz, dlouhá léta pracoval u společnosti American Airlines
-
pan Joseph Michael Bartoň-Dobenín (současný majitel zámku) hrál v mládí poměrně intenzivně a úspěšně hokej v Kanadě
Nejznámějším a dá se říci nejúspěšnějším členem rodiny, byl prapradědeček dnešního majitele, Josef Bartoň. Zjednodušeně řečeno: začínal jako tkadlec v chalupě a vypracoval se až na majitele textilní továrny v Náchodě, starostu města Náchoda a další významné funkce. Oceněním jeho celoživotní práce bylo v roce 1912 povýšení do šlechtického stavu. Císař František Josef I. mu udělil dědičný šlechtický titul „rytíř“ s predikátem „z Dobenína“ (což je místo významné v české historii) a dědičným erbem. V erbu jsou umístěny symboly textilní výroby – vřeteno a tkalcovské člunky. Po zrušení šlechtických titulů začala rodina používat zjednodušené příjmení Bartoň-Dobenín.
Z dětí Josefa Bartoně pokračovali v náchodské textilní továrně jeho dva synové, Cyril Adolf a Josef Bohumil – pradědeček dnešního majitele zámku. Právě díky prosperitě továrny si mohli dovolit koupit zámek v Novém Městě nad Metují – původně společně, pak v Novém Městě zůstal jen Josef Bohumil. Cyril Adolf pro svou rodinu zakoupil zámek Zbraslav u Prahy.
Roku 1905 postavili Josef a Cyril ve Starém Městě moderní přádelnu o 75.000 vřetenech nákladem 5.000.000 rakouských korun. Závod byl ve své době nejmodernější v Evropě.
Z dobře fungující továrny měli prospěch nejen majitelé, ale i jejich zaměstnanci a obyvatelé Náchoda, později i Nového Města nad Metují. Jak Josef Bartoň, tak později oba synové finančně přispívali na různé projekty: roku 1909 vystavěli okresní sirotčinec v Náchodě (svým nákladem za asi 200.000 rakouských korun), pro děti svých zaměstnanců postavili v Orlických horách ozdravovnu, v Novém Městě nad Metují vybudovali chorobinec a založili nadaci pro zchudlé řemeslníky a studenty, přispěli na stavbu novoměstské sokolovny a živnostenské školy. Jednotě pro dostavbu chrámu sv. Víta v Praze, ve které byl Cyril Adolf určitou dobu i členem představenstva, věnovali ve 20. letech 20. století vzácný tabulový obraz Madony.
Josef Bohumil, majitel novoměstského zámku, měl syna Václava. Ten vystudoval práva a stal se na konci 30. let 20. století spolumajitelem textilní továrny v Náchodě. V té době se oženil s Danielou Weirichovou, dcerou advokáta z Třeboně. V roce 1938 se jim narodil syn Václav a v roce 1942 syn Josef Marian - restituent zámku. Po roce 1948 je zámek a ostatní majetek Bartoňovým znárodněn. JUDr. Václav Bartoň-Dobenín se ženou a oběma syny emigroval. Nové bydliště našli v Kanadě. Jeho rodiče – Josef Bohumil s manželkou – však na zestátněném zámku dožili. Pán zemřel v roce 1951, paní v roce 1957.
V roce 1992 získal pan Josef Marian Bartoň-Dobenín, mladší syn Václava, v rámci restitucí zpět nejen zámek, ale i další majetek, který kdysi jeho rodině patřil. V roce 2013 převzal rodový majetek jeho syn Joseph Michael Bartoň-Dobenín, který je tedy současným majitelem zámku a zastává další funkce v rodinných firmách.
Od r. 1992 je zámek znovu majetkem rodiny Bartoň-Dobenín a je přístupný veřejnosti.
V roce 2008 byl areál zámku vyhlášen národní kulturní památkou.
